Gaawas

Jsem obklopen skálami, lesy a vodou. Mám pocit, že sem patřím, je to můj domov, mé dračí doupě, místo kde jsem sám sebou a kde mě nikdo neovlivňuje. Jedu na loďce spolu s čtyřiadvaceti dalšími lidmi. Průvodce soutěskami vykládá něco o nich, o historii a o skalách. Poukaže na jednu ze skal a řekne, že se jedná o místní dračí doupě, avšak to myslel s humorem. Náhle vyskočím ven a mé tělo se začne měnit v dračí. Všichni na mě koukají jen nevěřícně. Nic takového ještě neviděli. Chytil jsem se na té skále, kde bylo to doupě. Moje šupiny jsou tmavě modré až zelené. Drápy mě udrží na skále hodně hodně dlouho. Rozhlížím se okolo sebe, sleduji každý pohyb v blízkosti. Nicméně nezůstanu lidem na očích a zmizím v tmavé štěrbině. Až se vzdálili, vylezl jsem ven a skočil jsem do vody. Vnímám každý proud vody, každou rybu plující okolo mě a po jedné hnátnu tlapou a strčím si ji do tlamy, abych se občerstvil.

Pestrobarevný podmořský svět skrývá různá tajemství. Vykouknu z vody a hlavu nechávám ležet na hladině, při tom si rytmicky odfukuji nozdrami a sleduji šplouchající vodní hladinu. Poté se znovu zcela potopim a fascinovaně sleduji ten život, jeho barvy mě upoutávají. Plavu hlouběji až do temnoty, tam je velmi zima. Brrr... Plavu zpět do menší hloubky, voda získává zpět teplotu vzduchu. Vylezu z vody, kapičky vody odkapávající z mého těla na zem se třpytí, sluníčko suší povrch dračího těla. Až jsem uschl, začal jsem se protahovat. Začal jsem křídly. Mají velmi zvláštní barvu jako jarní tráva, jako mech rostoucí na skalách. Párkrát s nimi mávnu a zvířím tím prach usazený na zemí.

      Ještě chvíli mávám křídly a po chvilce jsem ve vzduchu a letím. Blánami na křídlech vnímám vzdušné proudy teplé a studené, při každém mávnutí cítím každý sval mého dračího těla. Začíná pršet, kapky deště dopadají na mé šupiny a stékají na olivovězelené pláty. Zanedlouho se začalo i blýskat, blesky protínali podvečerní oblohu, kapky pleskali v rytmu a při záblescích se třpytí jako diamanty. Let byl velmi překrásný, ale zato vyčerpávající, a tak jsem přistál. Po přistání zůstanu v trhliny ve skále a schovám se uvnitř.

Křídla promáchnu, abych setřásl vodu a následně je složím. Déšť pomalu ustával, a tak vylezu z trhliny a začnu se procházet po břehu řeky. Drápy se mi boří do písčitého až bahnitého břehu. Ušima otáčím, jako na kolotoči a náhle můj sluch něco zachytí, nějaký šramot vycházející z nedalekého křoví. Jsem docela vystrašený, a tak našlapuji tiše jako kočka číhající na kořist. Tlapky mám jako kočky nebo psi, s měkkými polštářky, takže to není problém být potichu.

Přiblížil jsem se a že křoví vyskočil zajíc. Skočil mi na hlavu a pak doskočil na zem a pelášil pryč. Mě to naštvalo, a tak jsem utíkal za ním. Už jsem v něho a otevřu tlamu. Po zajíci atletovi nezbylo nic. Pozvolna zpomaluji až se úplně zastavím. Uf,ten zajíc mi ale dal zabrat, tak si lehnu a tvrdě usnu. Po chvíli se probudím a koukám zmateně, ležím totiž v posteli. To byl jen sen?

Země se skládala ze tří říší: Pyro Vulcans, Watt Dar Es a Woods Earts. V Pyro Vulcans žili hlavně ohniví draci, v Watt Dar Esu vodní draci a v Woods Earts zase lesní draci. Všechny tři říše žily v naprostém míru s ostatními, když náhle na hranici všech tří spadlo cosi divného. Další den ráno začali z té divné věci vylézat tvorové zvaní lidé. Od té doby se život draků změnil. Antonio a Kinsha šli do Watt Dar Es, Lagos a Makka do Woods Earts a nejmoudřejší z nich Preton a Agola do Pyro Vulcans. Zbudovali si na okrajích říší domy, kde žili. Po třech měsících Antonio                a Lagos začali usilovat o nadvládu na tomto světě a slabší jedince zotročili                        a s pomocí moderní techniky je měli pod kontrolou. Preton se snažil žít s draky                        v rovnováze a studoval je v jejich přirozeném prostředí. Pravidelně si o výzkumu vedl zápisy, v nichž zaznamenával informace o jejich způsobu chování, o vnímání jeho přítomnosti, o jejich vztazích s ostatními draky.

Jednoho dne našel u dveří košík s malým dráčkem a vzkazem napsaným zvláštními znaky. Domníval se, že to je od draků, které pozoroval, ale nedokázal to přečíst. Tak se snažil seznámit s nějakým drakem, aby mu pomohli přečíst dopis, který od nich dostal. Stvořil přístroj, který dokázal rozluštit různé zvířecí zvuky. Jednou ráno se Preton s Agolou probudili a po celém domě byl nepořádek                           a uprostřed něj byl dráček. Preton se pouze usmál a s Agolou se dali do úklidu. Jak plynuly roky, tak drak, kterého pojmenoval, Drago, rostl a získával na síle. Drago se naučil mluvit lidskou řečí, takže se mohl s Pretonem normálně dorozumívat, rozuměl však i dračí řeči. Dva roky potom, co našel Draga u dveří, rozluštil dopis, který u něj byl. Preton dokončil výzkum a pečlivě ho uložil do ocelové krabice, aby neshořel, kdyby vypukl požár. Drago se začal chovat zvláštně.

Stále jen vyváděl a šílel a Preton musel podniknout něco, co by nechtěl nikdy dopustit, ale neměl na výběr. Vyhnal Draga z domu   a nechtěl ho nikdy vidět. Drago zesmutněl a odešel kdovíkam. Preton svůj výzkum konečně dokončil, ale stále ho trápilo, že vyhnal Draga a tak řekl Agole : „Já jdu hledat Draga, kdyby se cokoliv dělo, dej mi vědět !" a odešel. Za dva týdny mu přišel vzkaz od Agoly, že se ve Watt Dar Esu a Woods Earts děje něco zvláštního. Preton se zamyslel nad Dragovým chováním a pak ho to napadlo, že tím, jak se choval, chtěl jen upozornit na to, co má přijít. Usilovně pátral po Dragovi. Nakonec ho našel v opuštěné jeskyni. Když se k němu přiblížil, Drago opět rychle zmizel. „Drago, omlouvám se. Já vím, že sem ti ublížil a za to se moc omlouvám. Myslel jsem, že to děláš schválně."řekl Preton. „Já vás chtěl jen upozornit na…"Preton Draga přerušil „Ano, já vím, před blížící se zkázou.

           Tak mi prosím odpusť. Půjdem domů a zkusíme to zastavit, jo Drago?" „Dobře." Odpověděl Drago a vydali se na cestu domů. Než dorazili domů, z jejich obydlí zůstaly jen rujny. Drago se nabídl, že osloví všechny draky z Pyro Vulcans, aby ochránili svůj národ. Drago se stal vůdcem armády z Pyro Vulcans.Vyslal dvě hlídky, aby prozkoumali nepřítelovo tábory. Vrátila se jen jedna. Říkali, že jsou vyzbrojeni divnými věcmi, které po střetu s nimi vybuchnou a zabijí vše do deseti metrů. Preton využil svůj výzkum pro vytvoření zvláštního brnění pro draky, které by mělo uživatele ochránit čímkoliv. Vytvořil plně funkční prototyp, ale potřeboval někoho, kdo by ho vyzkoušel.Drago se nabídl, že půjde, ale Preton mu řekl, že nechce o něj přijít, že je jediný, kdo mu dává důvod ještě žít. Velká bitva bitev se blížila, draci se strojili a Preton se modlil, aby tuto bitvu vyhrál. Drago rozdělil armádu do několika skupin. Některé postavil do první linie, jiné nechal vzadu jako zálohu a sebe postavi do čela a vedle něj byl i Preton. A bylo to … Válka žačala. Preton se snažil zabít Antonia a Lagose, aby je přestali ovládat, a proto vyslal Draga, aby našel jejich základny a zničil je a pak jen dodal „Buď opatrný, Drago." Drago se vydal na svou misi Snažil se vysvobodit i pár draků z říší, aby mu pomohli. První základnu zničil bez problémů, ale druhá měla hlídkovací věž.Střely zvěže zasáhly Draga do křídla, takže nemohl létat. Už to vypadalo, že to je Dragův konec, ale náhle se někdo objevil a střelce zničil. „Tin uma Drago" řekl hlubokým hlasem bojovník z Watt Dar Esu, kterého osvobodilod otroctví. Válka trvala dva roky. Nakonec kapituloval i Lagos a Preton osvobodil draky.

      Pak se však začal shánět po Dragovi. Preton rozhodl jménem všech draků, aby Lagos byl vuhoštěn na temnou stranu planety, kde žily Orkové, kteří si nenechali nic líbit. Preton se vydal hledat Draga. Našel ho u jejich starého domu s poraněným křídlem. „Co se ti stalo?" ptal se starosltivě Preton. „Ale nic, to je dobrý" odpověděl Drago. Preton mu ránu prohlédl a staral se o něj více, než kdy jindy. Tak dračí říše byly opět svobodné a všichni byli spokojeni. Drago zanedlouho zase dováděl a hrál si s malýma dráčkama. Preton si postavil s Dragem na památku své milé a padlých draků, kteří zahynuli ve válce. A tak vše dopadlo dobře a Pretonovi se dostalo velké cti.